Když ale má odpovědná osoba zastupující občany rozhodovat, měla by být tato mnohdy překrucovaná svobodná vůle člověka zaručena. Demokracie u nás myšleno v zemích českých zase dostala na pozadí, a to způsobem prakticky stejným jakým se svobodné vůle nedostává lidem ani v takzvané totalitě. Pondělní ultimátum vládnoucích stran směrované k ministrům třetího koaličního partnera skutečně nemá s demokracií prakticky nic společného. Pokud ovšem nechápeme demokracii „po česku“.

Středeční hlasování vlády o tom zda církevní restituce vyplácet či nikoli totiž už nebylo žádným demokratickým krokem, ale pouze a jen administrativním úkonem. Vyhrožovat někomu, kdo má rozhodnout stylem „Zvedni packu, nebo ti sebereme misku!“, je skutečně demokracii na hony vzdáleno. Je to prakticky stejné, jako když v době let sedmdesátých a osmdesátých měl občan také na vybranou. Jdi se stranou a děti vzdělání a dobrou práci dostanou. Nebo si stůj za svým názorem, ale děti zůstanou na úrovni nevzdělaného dělníka a ty si taky moc pohodlného života neužiješ.

Ať si říká, kdo chce, co chce, demokraticky v naší zemi stále mnohé nefunguje, a to že si člověk může svobodně zanadávat nebo vycestovat do zahraničí, demokracií rozhodně není. Nejsem voličem Věcí veřejných, jejich „korouhvičkování“ a podlézání s cílem udržet korýtko a chrochtat u moci, mi je skutečně odporné a také jejich fiktivní vzpoura z tohoto týdne nebyla žádným projevem demokracie, ale vláda lidu – demokracie – u nás pořád ještě není a, jak tak koukám do historie, dlouho ještě nebude. Tak tedy zvedni tlapku nebo nedostaneš nažrat. Ještě radši upřesním, prosím přední, při zvedání zadní by se na vás psík mohl také vymočit.