Černá hodina - mimozemská invaze v moskevských kulisách

Srdečné pozdravy z Ruska zasílají Marťani. Foto: Summit Entertainment

Ben (M. Minghella) a Sean (E. Hirsch), programátoři z USA, rozjeli online aplikaci na vyhledávání klubů a barů po celém světě. Se svým nápadem se vypravili do Ruska, aby podepsali kontrakt se společností, která by jejich podnikání zaštítila a rozšířila do této části světa. Stali se však oběťmi podvodu. Rusové jejich nápad ukradli a mladíkům tak nezbylo nic jiného, než vyrazit do jednoho z  barů rozptýlit rozčarování. Tím však jejich smolný den neskončil. Po totálním výpadku proudu se z nočního nebe začaly spouštět zářivé objekty, které po přistání zmizely, a nedlouho poté začali zabíjet vše živé. Začala mimozemská invaze a boj o život.

O divácké oblibě žánru science fiction, respektive subžánru katastrofického sci-fi, není pochyb. Lidi na celém světě se rádi baví představou, že jejich vlast válcují futuristické stroje, přírodní katastrofy či bizardní potvůrky. Zejména Američané milují pohled na své vlastní bortící se monumenty. Řada nedávných příspěvků do této kategorie to potvrzuje: Válka světů (2005), Den, kdy se zastavila Země (2008), 2012 (2009), Světová invaze (2011).

Černá hodina se po bok těchto filmů může zařadit s důstojností, ačkoliv v jejím případě spektakularitu nahrazuje spíše strach a tušené nebezpečí. Originální představa mimozemských okupantů, kteří jsou oděni do brnění z vlnové energie a produkují kolem sebe elektromagnetické pole, jež spustí jakýkoliv elektrický spotřebič v okolí, je zdrojem neustálé nejistoty a diváci společně s hrdiny napjatě očekávají, zda se nezapojené žárovky či pouliční lampy s příchodem nepřátel znovu rozsvítí.

Druhou velkou devizou filmu je zasazení děje do Moskvy. Nesčetněkrát jsme na plátně viděli destrukci Bílého domu nebo liduprázdné londýnské Piccadilly. Prázdné Rudé náměstí však ne. Umístění děje do ruské metropole má na svědomí producent Timur Bekmambetov (režie filmů Denní hlídka či Wanted), jehož vklad je patrný i na vizuálu.

Černá hodina je v určitém směru originální, v řadě ohledů se však nevyhne klišé a klasickým nedostatkům snímků tohoto subžánru – má děravý scénář, na řadě míst je příliš patetická, využití 3D je zbytečné. Přesto se jedná o zábavný počin, který fanouškům sci-fi zpříjemní třeba začátek nového roku. 

MARTIN WEISS