Kočky vyjíždí na tour spolu s kapelou Season crack, říká Honza Kaňka

Kapela Kočky neberem. Foto: M. Pavlíček

Honza Kaňka se narodil 18. dubna 1991. Jako první absolvoval mateřskou školku v Ledcích u Mladé Boleslavi, poté devět let získával znalosti na Základní škole Tomáše Garrigua Masaryka, poté studoval 4 roky na SPŠ a VOŠ Jičín, obor Elektronické počítačové systémy, kterou zakončil maturitou a dostal se na České Vysoké Učení Technické v Praze do programu Softwarové technologie a management, kde nyní studuje. „Kromě hudby se věnuji fotbalu (SK Ledce), rekreačně také hraju hokej a softbal. Do toho všeho se ještě věnuji přítelkyni Gabče, takže volného času už mi moc nezbývá. Ale když už se nějaký najde, tak většinou zasednu ke kytaře a píšu nové písně, nebo si pustím nějakou hudbu a relaxuji. Mé nejoblíbenější jídlo je těstovinový salát s tuňákem,“ říká Honza. 

Honzo, s kapelou Kočky neberem sbíráš jeden úspěch za druhým. Jaký to je pocit?

Pokud člověk prožívá jakýkoliv úspěch, a nemusí to být jen ten hudební, je to pocit, který se jen těžko popisuje slovy. Úspěch je pro nás úžasná odměna za hodiny a hodiny dřiny ve zkušebně a je to také motivace k tomu dále na sobě pracovat a být stále lepší. 

Kočky jsou teď pravděpodobně na vrcholu. Nemáš ale strach, až ten "humbuk“ kolem vás opadne?

Naše cíle jsou určitě vyšší, než být regionální kapela, takže náš současný stav určitě neberu jako vrchol a stále se snažíme tlačit výše. Pokud ten “humbuk“ někdy opadne, tak se budeme muset vzchopit a začít znovu. Ale budeme dělat všechno pro to, aby neopadl. 

V kapele jsi od roku 2004, změnilo se toho za tu dobu hodně? Jaké to vlastně je hrát v jedné kapele tak dlouho? Někteří tví kolegové si přibrali hraní s ještě jednou kapelou, teď narážím na Six ways to die (Vojta Kosina a Hynek Šturma pozn.). Neuvažuješ o něčem podobném?

Řekl bych, že se změnilo snad úplně všechno. V roce 2004 chodila do ART Studia zkoušet partička vystrašených kluků ve věku kolem 13 let, kteří ani pořádně neuměli hrát na nástroje. Takže za tu, už celkem slušnou, řádku let jsme nejen zestárli, ale také se dost vypracovali ve hraní, získali spoustu zkušeností, několikrát změnili sestavu, začali jezdit na větší akce a hlavně začali pracovat na vlastním repertoáru.

Já osobně jsem Kočkama od jejich počátku naprosto pohlcený, takže je to pro mě skvělé, že to funguje už tak dlouho. Sám se do ničeho neženu, ale pokud přijde nějaká zajímavá nabídka, tak ji určitě přijmu. Ale Kočky jsou pro mne číslo 1. Mimo jiné jsem od roku 2003 prošel už spoustou kapel. 

Jak často máte zkoušky? Chystáte teď nějakou novou "pecku“?

Letos je zatím dost složité najít čas, kdy máme volno všichni, protože já a Vojta V. chodíme na vysokou a Vojta K. na vyšší odbornou školu. Ale snažíme se alespoň jednou týdně se scházet.

Určitě! Měli jsme teď téměř dva měsíce bez koncertů, tak jsme to pojali pracovně a máme připravené dokonce dvě nové pecky a několik dalších je v procesu výroby. Takže se mají lidi určitě na co těšit. 

Jaká je vlastně tvá nejoblíbenější písnička z vašeho repertoáru?

Nemám vyloženě nejoblíbenější písničku. Určitě nikdy nedám dopustit na písničku Hoří, kterou beru jako zlom v mém psaní písniček a také je to první písnička na které jsme opravdu hodně pracovali ve zkušebně, abychom vychytali každý detail. Nicméně písnička Cirkus Inferno také patří mezi mé oblíbené, protože je asi nejpopulárnější u publika a sklízí vždy veliký úspěch. A takhle bych mohl psát skoro o každé písničce a to bychom tu byli dlouho. Ke každé mám jiný vztah. 

Promiň, ale nemůžu se tě nezeptat. Máš celkem dobré "afro“. Jak o něj vypadá péče? Netrvá třeba dlouho, než si vlasy umyješ? Nedobírají si tě kvůli němu kluci?

Myslím, že péči o mé vlasy mi může každý závidět. Ráno vstanu, zaklepu hlavou a jsem ready. :-D

Samozřejmě, že si občas někdo rejpne, ale to přehlížím. A kluci z kapely už to asi berou jako součást mé image a nejspíš to už patří i k image kapely. 

Na konci října se Kočky neberem chystají na své debutové tour. Těšíš se hodně?

Tak v první řadě musím poopravit to, že se chystáme na SVÉ debutové tour. Tak to není. Je to debutové tour kapely Season crack, která si nás pouze přibrala k sobě jako svého hosta. 

Ale těším se hodně. Hlavně na koncert v Lysé nad Labem a v Jablonci nad Nisou, protože v těchto městech jsme ještě nehráli.

Od srpna je vaše kapela pod záštitou agentury KISS PROMOTION a managementu kapely se navíc ujal Jiří "Štěpo" Štěpánek z Kiss Delty. Jak s ním spolupráce probíhá? Jde to dobře?

Jestli to byl správný krok, to ukáže až čas, ale my věříme, že ano, protože Jirka je v show businessu dost známá a uznávaná osoba.

Spolupráce je zatím ve stádiu plánování, takže se často scházíme a vymýšlíme co a jak, budeme dělat. Jak jsem řekl, jestli to funguje, se dozvíme až časem. 

Vaše písnička "Pro Tebe" se dlouho držela na předních příčkách Kissparády. Nakonec skončila na třetím místě. Nemrzí vás to jako kapelu trochu? Přece jen mohla skončit i první…

Určitě nemrzí. Naopak to bereme jako úspěch. Drželi jsme se tam nejdelší možnou dobu a skončili jsme třetí ve světovém žebříčku a ještě na tanečním rádiu. Máme z toho dobrý pocit.

Můj názor je ten, že dnešní hudební scénu vytvářejí rádia, takže dostat se do nějakého, je velký krok dopředu. 

V rámci akce radia Kiss Delta jste podpořili VOZÍK PRO JINDRU, budete případně podobné akce podporovat i nadále?

Určitě ano. Udělali jsme si mezi lidmi už nějaké jméno a je skvělé, když díky tomu můžeme i někomu pomoci. Takže v tom chceme určitě pokračovat. 

Kapela vás všechny určitě stála zpočátku spoustu peněz. Máte z ní už teď alespoň nějaký přivýdělek? Dá se tím vůbec něco vydělat?

Nejen zpočátku, ale stále je to velmi nákladné. Z koncertů sice nějaké výdělky jsou, ale zdaleka to nepokryje naše investice. 

Kromě kapely ještě studuješ. Navíc hraješ fotbal za Ledce. K tomu máš určitě ještě spoustu jiných aktivit. Jak to všechno stíháš?

To se kolikrát ptám i sám sebe. Mám určené své priority, a když se něco kříží, tak…vítězí kapela… :-D 

Každým rokem teď někdo z vaší kapely maturuje. Neznamená to tak trochu, že na jaře vždy přijde takový útlum ve vašem hudebním rozvoji? Tento školní rok to vlastně čeká vašeho bubeníka Lukáše Kuglera. Následně pak přijde na řadu klávesista Hynek Šturma…

Uvidíme, jak to bude. Většinou v době maturit omezíme zkoušky. A koncerty bývají o víkendech, takže s tím nebývá problém. 

V létě jste se zúčastnili Sázavafestu. Asi to pro vás byl nezapomenutelný zážitek, že?

To ano. Náš už několikaletý cíl je dostat se na velké české festivaly. Proto když nám přišla nabídka na vystupování na Sázavafestu, bylo to pro nás takové částečné splnění tohoto cíle. Měli jsme ale také dost štěstí. Vystoupení na Sázavafestu bylo jako první a druhá cena v soutěži kapel Emergenza festival. Ale my jsme byli na třetím místě. Naštěstí pro nás se termín Sázavy nehodil druhé kapele, a proto pořadatelé kontaktovali nás.

Co považuješ zatím za váš největší úspěch? Boleslavského Otíka, výhru v Modré Vopici, Emergenza Festival či koncerty s populárními Mig 21, Rybičkami 48, Vypsanou Fixou či Nightworkem a mnoha dalšími?

Tohle je dost složitá otázka. Každý náš úspěch byl v něčem velmi důležitý a spousta úspěchu by nebyla, nebýt těch předešlých. Ale mezi ty TOP bych samozřejmě vypíchl vítězství v Modré Vopici, 3. místo v Emergenze, 1. místa v Boleslavském a Středočeském Otíku a nyní i úspěch v Kissparádě.

No a nebýt těchto úspěchů, nenaskytla by se nám příležitost hrát s nejpopulárnějšími kapelami v republice. S některými, jako např. Rybičky 48 a Vypsaná Fixa, jsme stále v kontaktu, občas si napíšeme, nebo si občas pokecáme a popijeme na nějaké akci. 

Všichni máte výborně rozjetou hudební kariéru. Kam až to chceš dotáhnout? Máš nějaký velký osobní sen?

Náš nejvyšší cíl je asi stejný jako má každý muzikant. Živit se hudbou a vyprodávat velké stadiony po celém světě.

Když v roce 1998 vydala skupina KISS svou desku Psycho Circus a táta mi ji pustil, okamžitě jsem se rozhodl, že budu hrát na basovku a budu mít kapelu slavnou po celém světě. V Ledcích jsem měl vybrané dokonce jedno pole, které jsem si chtěl koupit a postavit si tam zámek, stejně jako to má Paul Stanley. Ale pochopil jsem, že to je opravdu asi jen dětský sen.

Kdyby se mi podařilo dostat se na takovou úroveň, že by mne hudba uživila a nemusel jsem jinak pracovat, tak bych byl ten opravdu nejšťastnější člověk pod sluncem.

JOSEF ZDOBINSKÝ