Měříme stejně Romům i "bílým"?

Ilustrační foto 

Událost první – Vítkov, duben 2009. Čtveřice extrémistů vhodila do domku romské rodiny zápalné láhve. V domě spí osm osob. Při požáru jsou tři lidé popáleni, nejvíce tehdy ani ne dvouletá Natálka. Krajský soud poslal žháře, které policisté vypátrali, do vězení na dvacet a dvaadvacet let. Obžalovaní ústy obhájců tvrdí, že neměli v úmyslu vraždit. Proti rozsudku se odvolali a vrchní soud nyní o jejich odvolání rozhoduje.

Událost druhá - Krupka na Teplicku, duben 2010. Dvojice mladých Romů odpoledne poblíž nádraží zaútočila na dvanáctiletého chlapce. Nejdříve se chlapce zeptali, jestli ví, co dělal Hitler s cikány. Když školák přisvědčil, tak mu řekli, že ho teď čeká totéž, protože je „bílej“. Útočníci po něm chtěli peníze a mobil. Když jim řekl, že nic nemá, sebrali mu bundu a boty. Odvlekli ho do blízkého lesíka. Tam ho oba znásilnili, týrali a bili. Mladší z útočníků, který nebyl s ohledem na věk trestně odpovědný, skončil v polepšovně. Staršího nejprve krajský soud poslal na deset let do vězení. V těchto dnech pražský vrchní soud zkrátil jeho trest na polovinu.

Oba případy jsou jednoznačně rasově motivované, při obou útocích šlo jednoznačně o život obětí. Omlouvat jednání útočníků z Krupky nízkým stupněm IQ, nízkým věkem a nebo tím, že šlo“jen“ o pohlavní zneužití, loupež, vydírání a znásilnění a nešlo o pokus vraždy je přinejmenším podivné. Rozpor je patrný. Útok zápalnými lahvemi na dům je totiž zatím podle rozhodnutí soudů jasným pokusem o vraždu. Naproti tomu bití, kopání, lynčování a mučení takovým pokusem není. A to ani tehdy, když útočníci přímo mluví o tom, že mohou oběť zabít.

Netvrdím, že žháři z Vítkova nemají být tvrdě potrestáni. Tvrdím, že oba útoky jsou si tak nápadně podobné, že by i útočníci ze severních Čech měli být potrestáni obdobně. Společenská nebezpečnost obou těchto tragédií je totiž naprosto stejná.