Proti proudu Klenice 6. část
Tímto dílem naše ohlédnutí za putováním k pramenům Klenice zakončíme. Z Libošovic míříme na sever pod kamenný most, nesoucí na hřbetě stoletou železnici. Jak symbolické! Dráha se říčky dotýká v místě zrození pod Nepřívěckou Hůrou i v místě zániku v boleslavské Jizeře. Vzhůru k pramenům!
Ti, kteří s námi šli celou trasu, jsou jistě utrmácení, ale setkání s pramenem všechny povzbudilo. Někteří se dokonce spolu se mnou napili vody té mladičké Klenice.
Jakmile se početní účastníci rozsadili kolem studánky, přečetl jsem zdravici od režiséra Ludvíka, kterou nám připravil a zaslal s předstihem. Vyvrcholením dne bylo osazení kované tabulky z nerezavějící oceli, označující pramen i datum výpravy. Rádio Jizera stačilo posledním živým vstupem ještě zprostředkovat atmosféru přímo od pramene a pořad Boty toulavý v éteru tak došel konce. Ještě týž rok přijela ke Klenici Toulavá kamera České televize a k nápadu, který rádio zjara doprovodilo zvukem, přidala obraz.
Jako autor putování pociťuji ještě dnes nutnost poděkovat všem skvělým a houževnatým účastníkům, na dálku je pozdravuji a nevím, zda by se znovu nechali k cestě zviklat. Ocenit chci též zúčastněná média i jejich informátory přímo z trasy; poděkovat bych musel také do Libošovic na obecní úřad i řadě osobností kolem toku Klenice, jejichž komentáře mohlo rádio pro ozvláštnění pořadu odvysílat. Poděkovat chci za skvělé počasí i Klenici samotné, že mne od útlého dětství vede tím nejsprávnějším směrem k poznání i vztahu k domovině. A poděkovat musím místní redakci novin za prostor pro toto ohlédnutí.
A přeji všem - pokud možno - klidný čas.
PAVEL KVEREK
