Původní rozhovor MBnovin: Klient si kupuje hlavně náš čas i lidský přístup, říká soukromá asistentka Iveta Koudelová

Tak jsme se vykoupali a půjdeme na večeři, říká klientce s úsměvem Iveta Koudelová.

Čím to je, že začínají vznikat nestátní služby toho druhu? Že se asistentky a pečovatelky osamostatňují?

Je to nejspíš tím, že přímo zevnitř vidí, kde jsou rezervy a co by šlo dělat lépe. Po létech praxe poznají, že mají na to jak legislativní, tak odborné předpoklady, a že k téhle práci mohou přistupovat podle svých představ.

Jak?

Hlavně tak, aby to bylo v zájmu uživatelů, tedy klientů.

Počkejte, to je hrozně široký pojem, takhle to přece říká každý…

Dobře, tak konkrétně. Každý klient má svou smlouvu, kde je přesně definován typ služby, kterou si objednal. Protože má jasnou představu o tom, co bude využívat. Takže například bude potřebovat nakoupit, pomoci s hygienou, uklidit… Takže je jasné, že mu tím pádem nenabídnu pečovatelské služby, ale takzvané asistenční. Je tam daleko větší časový prostor i operativnější možnost změny programu – například, že dnes nebudou uklízet, ale půjdou na procházku. Jinými slovy: jedná se o lidský přístup, kdy prvotní je klient, uživatel – tomu se všechno podřizuje, jestli mi rozumíte.

Rozumím. A to se jinde nedělo?

Dělo, ale jen do určité doby. Pak však začaly převládat služby pečovatelské nad asistenčními – a to se mně i některým mým kolegyním přestalo líbit, a rozhodly jsme se, že to zkusíme po svém. Chceme praktikovat zcela osobní a individuální přístup ke každému klientovi, kdy on je na své asistentky zvyklý, ví, co od nich očekávat -  a ony od něj, samozřejmě - a denně mu na dveře nebouchá někdo jiný. Asistentka může věnovat, a také věnuje, uživateli daleko víc času. … Víte, ono totiž nejde úplně prvotně o ty služby samotné, spíš o čas a pozornost, kterou tomu seniorovi či postiženému věnuje ta či ona konkrétní osoba, která se tak stává součástí jeho života.

Víte, tak trochu mi – samozřejmě v tom dobrém – připadáte jako z jiného světa. Většina lidí, co znám, udělá svůj byznys, shrábne prachy a pak si hrabe na svém písečku za zavřenými dveřmi. Vy jdete a pomáháte ostatním bez ohledu na to, že to není obor, kde létají milióny.

(úsměv) Ani statisíce… S takovým tím sociálním cítěním a touhou pomáhat se nejspíš musíte narodit. Alespoň u mne to tak bylo, byli jsme velká rodina a žili jsme pohromadě s prarodiči. A tam bylo nikoliv zvykem, ale samozřejmostí se o ty nejstarší postarat. Bylo zcela automatické, že respektujeme jejich věk i důstojnost maminky, tatínka, babičky i dědy. A jako děti jsme to viděly i v praxi – když prarodiče později onemocněli, bylo samozřejmé, že se o ně maminka postarala a my, vnučky, jsme jí chodily pomáhat. A ještě jeden důvod mám, možná hodně soukromý…

A to?

Že jsem práci v sociálních službách našla právě v době, kdy jsem ji dlouho hledala, chodila od jednoho zaměstnavatele k druhému a každý říkal: teď právě nikoho nehledáme, zeptejte se později. A když trvalo delší dobu, tak na mne začala padat beznaděj, že jsem nanic a nikdo mě už nepotřebuje. Pak jsem tuhle práci našla a ta možnost někomu pomoci a být užitečná mě fantastickým způsobem uspokojila. Poznala jsem zkrátka, že tahle profese je pro mne ta pravá. Nevím jak komu, ale mně to dává víc než milióny na účtu.

Možná se ptám hloupě, protože už jste říkala, že to není na zbohatnutí. Ale je to na důstojné uživení?

Na uživení to je, pokud děláte hodně hodin. To je údělem každé asistentky a pečovatelky. Vaše jediná jistota je úhrada od klientů. Pak ještě můžete – ale nemusíte, na to není právní nárok – dostat dotaci od státu. Třetí způsob jsou peníze od sponzorů, které začínáme intenzívně shánět.

Rozjíždíte Jistoty Domova naplno od září – s kolika lidmi?

Celkem nás je sedm, tři nastálo, čtyři děvčata jako brigádnice. Mám dohodu s dalšími kvalifikovanými lidmi, kteří mají zájem o spolupráci a mohou nastoupit téměř okamžitě, ale vše bude záviset na tom, jak poroste počet klientů.

A roste?

Postupně určitě bude, ale nemohu chtít po měsíci praktické práce, aby se u mě trhaly dveře. Ale chceme, aby se naše existence nejrůznějšími způsoby dostala do povědomí široké veřejnosti. To je teď náš hlavní úkol.

Pojďme náš rozhovor zakončit trochu optimisticky: pamatujete si na nejhezčí slova, co vám kdy nějaký klient řekl?

Ani ne snad u konkrétního člověka, ale obecně je naší největší odměnou, když nám ten náš klient řekne: Jsem strašně rád, že jste tady byla, a že zase přijdete. Vyváží to dokonale ty případy, kdy jste naopak jen jako uklízečka nebo nákupčí.

A kterých je víc?

(úsměv) Zaplaťpánbůh těch prvních.

Kancelář služby Jistoty Domova na třídě V. Klementa 175 zahajuje své služby poro veřejnost 8. září.

KAREL MICHAL

FOTO: autor