Rozhovor MBnovin: Považujeme Festival na Kopečku za součást léčby, říká Dana Kolářová

Spolu s hnědákem Navarem vás všechny zveme v neděli v pravé poledne na Festival na Kopečku, říká ředitelka kosmonoské léčebny Dana Kolářová. Foto: K. Michal

V čem spočívá vaší  léčebnou deklarovaný individuální přístup k pacientům?

Především v ryze osobním vztahu k pacientům a vlídnosti, v nabídce terapie a doplňkové činnosti i třeba v tom, že pacienti mají osobní sestry, které jsou jakýmsi styčným důstojníkem mezi ním a okolím.

To musí být dost náročné při výběru nového personálu. Skutečně každý si tento přístup po nástupu osvojí?

Má půl roku tzv. adaptačního procesu, během něhož si vyzkoušíme, jak zvládá komunikaci s pacienty a další nezbytné úkony tak, aby do našeho pojetí zapadal.

To můžete udělat s dvacetiletou čerstvou absolventkou, ale co ti, kteří mají dvacet let praxe a doteď dělali všechno jinak?

Pokud k nám chtějí, ptáme se proč. A při tom vstupním pohovoru se dozví vše o tom, jak to děláme my, takže ví, s čím počítat. Všechno je o komunikaci. A za těch šest měsíců poznáme, zda je adept pro nás vhodný, či nikoliv.

Máte tu kromě dětí všechny druhy psychiatrických onemocnění od psychózy až po devianty. Která skupina je nejproblémovější?

Všechny skupiny mají své problémy…

… dobře, ale deviant vám určitě uteče daleko častěji než melancholik s depresemi?

(úsměv) To už je takový novinářský zvyk – dramatizovat. Víte například, že jako útěk policii musíme hlásit i více než čtvrthodinové zdržení na vycházce? Za dvě hodiny třeba ohlásíme, že se vrátil v pořádku, ale ve statistice už figuruje. Převážná část našich pacientů je u nás dobrovolně, malé procento je těch s nějakým právním omezením. Nejsme vězení a pacient má právo – samozřejmě pokud je toho schopen – za určitých podmínek dostat se i mimo zdi léčebny. A vycházky jakožto styk s okolím považujeme za součást léčby.

Kosmonoská léčebna je proslulá také hipoterapií, tedy léčbou pomocí koní. Pro jaké typy pacientů je určena?

Budete se divit, ale pro všechny. Samozřejmě se pro ně musí přizpůsobit program. Když se člověk toho koně dotkne, ztratí přirozený strach a respekt. Pak třeba starší babičky svezeme na vozíku jako v kočáře, mladší si vyskočí do sedla. Ale už samotná péče o to zvíře přivede člověka na úplně jiné myšlenky.

Pojďme k Festivalu na Kopečku, který vznikl před osmi lety a v neděli opět rozvíří život v léčebně. Jak ta myšlenka vůbec vznikla?

Jeden z hlavních důvodů bylo udělat pro pacienty něco, aby se setkali s tzv. vnějším světem. Je to úžasná součást terapie – ti lidé už tři měsíce předem o festivalu mluví a těší se na něj, další tři měsíce poté ho hodnotí a plánují, co bude za rok. Je to zpestření jejich jinak vcelku jednotvárného života na odděleních. A druhým důvodem bylo, aby se lidé zvenku dozvěděli o tom, jak tu žijeme a podívali se k nám za kulturou. I když areál je volně přístupný po celý rok. Ale ta muzika a kultura vůbec je sem samozřejmě přitáhne víc.

A dramaturgie, která se trochu vymyká mainstreamové hudbě – ta je naschvál?

Ona to zase až tak menšinová hudba není -  vezměte si, že takoví Sto zvířat jsou dnes známí na velkých festivalech. A právě jim se snažíme přiblížit, takže dáváme šanci i menším začínajícím kapelám z regionu a okolí.

Takže se v neděli budeme těšit.

Já samozřejmě také!

KAREL MICHAL

PROGRAM FESTIVALU NA KOPEČKU

Hudební scéna

12:00 Isara

13:00 Fullhouse

14:00 Kohout plaší smrt

15:00 Simple Muffin

16:10 Sto zvířat

17:40 The Pooh

19:00 Ajtakrajta

Divadelní scéna

13:00 Divadlo z půdy F. Pešána – Staropražské písničky

14:00 Divadlo poezie J. Jenčíkové

15:30 Divadlo z půdy F. Pešána – Pohádka z medvědí chaloupky

17:30 Hudebně terapeutická dílna V. Kořínka.