Rozhovor MBnovin: Umíš se chovat k lidem? Pak si můžeš otevřít camp, jsou přesvědčeni Markéta a Luděk Forejtovi

Majitelé campu Markéta a Luděk Forejtovi tvrdí: „Stačí vztah k lidem, ostatní přijde samo.“

Přesto oba co chvíli nakukují do kočárku, kde po celou hodinu naší návštěvy s pevně zavřenýma očima odpočívá jejich největší poklad – 11denní dcera Veronika a ani zvonícími mobily, vyhrávajícím rádiem či cinkotem půllitrů a talířů se nenechá sebeméně rušit. Její rodiče, Markéta a Luděk Forejtovi, koupili oblíbený Duo camp na břehu Komárovského rybníka v Nové Vsi u Branžeže před osmi lety a jsou čím dál spokojenější.

Koukám, jaká tu vládne pohodička. Tady je to, myslím, hlavně o štamgastech, ne?

Luděk: Určitě, my to pojímáme hlavně jako rodinnej camp. Hodně se všichni známe, máme stálé hosty, vlastně první najíždějí 1. dubna, když otvíráme, a poslední odjíždějí na konci října. U nás sezóna trvá sedm měsíců.

Takže jsme vlastně skoro přesně v jejím prostředku. Takže se nemohu zeptat, jaká dosud byla?

Luděk: Zatím se žádnej zázrak nestal…

No jistě. Tohle slyším od každého kempaře rok co rok. Ještě  mi tu chybí, že příští rok neotevřete – to taky všichni říkají už deset let za sebou…

Luděk: Tak to zase ne, my to tu s manželkou vlastníme, máme hned za recepcí i domek, takže takhle vůbec nepřemýšlíme.

Vlastnictví znamená i investice. V jakém stavu jste camp přebírali?

Luděk: Hlavně jsme do toho investovali vlastní úsilí vlastním rukama. Víte, já mám šikovnou manželku…

Markéta: … a já mám šikovnýho muže. (úsměv)

Luděk: Vlastně jsme tehdy začali a dodnes to není hotové. Pořád je co dělat a zlepšovat.

Byl jsem tu – je to tak tři-čtyři roky – a hodně se tu změnilo k lepšímu. Co je žhavou novinkou Duo campu?

Markéta: Úplnou novinkou jsou apartmány, pokoje nad sociálním zařízením, to je trochu nadstandard. Vnitřek chat jsme pobili palubkami, takže jsou zevnitř útulnější. Jo – a letos přibyla WiFi síť,  to si hosté hodně přáli.

Luděk: My děláme ty změny postupně, spíš se držíme nízkých cen za ubytování, to je naše filozofie. V chatce vyjde nocleh na osobu stovku, což je určitě přijatelné.

Řídíte se při plánování investic i přáním hostů? Markéta už cosi naznačila…

Markéta: Ano, my jsme rádi, když nám něco řeknou, když projeví zájem. Třeba ty apartmány, připojení k internetu, houpačky – to je všechno na přání našich hostů.

Když jsem procházel areálem, všiml jsem si, že výrazně přibylo stánků s občerstvením…

Markéta: Ano, je to tím, že veškeré gastronomické služby v campu převzala firma manželova bratra. Takže nemusíme uzavírat smlouvy s každým provozovatelem zvlášť a hlavně: nemusíme se o nic starat. Od krámku s potravinami, který otvírá v sedm, přes občerstvení od devíti až po restauraci od jedenácti máme všechno zajištěné.

Víte, co by mne zajímalo? Skoro na všechno jsou školy, ale co musí umět člověk, který si otevře camp?

Luděk: Myslím, že úplně nejdůležitější ze všeho je chování k lidem. Díky tomu se nám vrací spousta lidí. Děláme si ze sebe navzájem srandičky, oni to berou a vrací se každej rok.

A to je všechno? To jako že můžu bejt levej na obě ruce a přesto – když to budu umět s lidmi -  si můžu camp otevřít?

Luděk: Jo…

Markéta (se smíchem): To musíte mít taky hrozně šikovný kamarády a pomocníky, pak to jde.

Luděk: A to my právě máme. Fakt je nejdůležitější přístup k člověku jako k zákazníkovi.

Dá se odhadnout, jaký poměr tvoří stálá klientela a náhodní jednorázoví hosté?

Luděk: Určitě to bude přes polovinu těch stálých, kteří se rok co rok vracejí. To si troufnu odhadnout.

Máte poměrně dobře fungující a aktuální webové stránky. Kolik před sezónou a během ní investujete do další reklamy?

Markéta: Webovky mi dělá bratránek, takže to nijak finančně náročné není. V tisku a v rádiu jsme inzerovali na začátku, teď už to nevidíme jako tolik efektivní. Spíš se zaměřujeme na webové prezentace na placených i neplacených cestovatelských portálech.

Luděk: Taky jsme vydali svou edici pohledů, které tady prodáváme, o ty je velký zájem. Ale hlavně se lidem vrylo do podvědomí, že fungujeme už od 1. dubna, že už tu mají od té doby k dispozici i restauraci a všechny další služby. To dělá hodně.

Jak vypadá typický den majitele campu? Kdy ráno vstává, kdy jde spát a co se odehraje mezitím?

Luděk: Vstáváme kolem sedmé, když se podaří, tak něco sníme, a v osm už otvíráme recepci. A tam už se to valí jedno za druhým. Připojení nebo odpojení elektriky v karavanech, přebírání klíčů a povlečení, tady  malej problém, vyřešíme, tamhle větší, vyřešíme taky, rezervace… No a najednou je osm večer a zjistíte, jestli jste se vůbec během dne najedl. Tak vypadá hlavní sezóna v těch dvou prázdninových měsících, jinak je to samozřejmě volnější.

Chápu, že dva měsíce před a měsíc po sezóně má ještě majitel či provozovatel campu co na práci. Ale co dělá, když napadne metr sněhu a místo halekání letních hostů v restauraci slyší kolem jen vytí vlků?

Luděk: Hlavně zavře bránu a oddechne si. Zhluboka. A pak, aby se nám nezkrátily žíly, když jsme tu přes zimu sami,  ještě podnikáme v palivovém dříví (smích).

Máte v sezóně vůbec čas si takhle sednout do hospůdky, popovídat s hosty?  Protože -  co si budeme povídat -  u piva se člověk dozví daleko víc, než v recepci…

Luděk: Určitě ano. Právě proto, že s málokým si tady netykáme, tak si rádi přisedneme a pokecáme.

KAREL MICHAL 

FOTO: MILAN FILIP