Václav Hlaváček: S dechovkou už žiju 40 let

vydáno 21. května v 10:03
 

Dechovka je jeho život. Před jednadvaceti lety zakládal jednu z nejznámějších dechových kapel u nás. Působí rovněž jako šéfredaktor časopisu Naše muzika – jediného periodika o dechové hudbě u nás, vydává stolní kalendáře dechových orchestrů, je prezidentem Sdružení dechových orchestrů ČR, před osmi lety pak v Jizerním Vtelně s manželkou Brigitou, která je majitelkou umělecké agentury Briva, organizoval první ročník Vtelenské dechparády, kde ani letos nebude Krajanka s Václavem Hlaváčkem chybět.

Václav Hlaváček: S dechovkou už žiju 40 let

Václav Hlaváček. Foto: archiv kapely 

V titulku stojí čtyřicet let s dechovkou, není to nějak moc?

Bohužel není. V roce 1972 jsem nastoupil na studia vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem a bylo tak jasné, že další můj život bude nějakým způsobem spojen s dechovou hudbou. V roce 1976 jsem začal u vojenské dechové hudby v Táboře, hrál jsem i s malými dechovkami. Dodnes na to vzpomínám a jsem rád, že když hrajem někde na jihu Čech, tak se vždy přihlásí muzikanti, se kterými jsem začínal svoji profesionální kariéru. Po deseti letech jsem přešel k vojenské hudbě do Prahy a v roce 1991 pak s kamarády založil Krajanku. 

Jak bylo těžké se stát jejím kapelníkem?

Volba proběhla jednoduše – kdo si vytáhne první zlomenou sirku, bude uměleckým vedoucím, kdo druhou, tak kapelníkem. Jednu si vytáhl tenorista Petr Töröka a druhou já. Pak už jsme vybrali jen repertoár, oblečení, aranžér\y a skladatele, kteří pro nás začali psát. Nakonec se ukázalo, že lidové písničky v nových úpravách posluchače oslovily a stále je o ně zájem. A funguje to i za hranicemi. Během dvaceti let jsme odehráli přes 1200 vystoupení. 

Vím, že je těžké vzpomenout, ale jaké byly pro kapelu klíčové okamžiky…

V. H. Bylo jich více. Určitě naše první vystoupení, které bylo ve Frankfurtu nad Mohanem nebo natáčení prvního CD nazvaného „Cesta piva do džbánu“. Byli jsme tehdy v podstatě neznámá kapela, přesto se naší nahrávky prodalo přes 20 000 kusů a dostali jsme za ní zlatou desku. V současnosti mícháme už naše 33 CD. A za kariéru Krajanky jsme prodali přes 500 000 kusů nosičů, a to není zase až tak špatné.

B. H. Byly to určitě i první televizní pořady, dnes jich máme natočeno už k sedmdesáti. Jednou z našich nejúspěšnějších desek byl asi titul „To nejlepší z Čech“, za který jsme byli v roce 1997 nominováni na Výroční cenu Akademie populární hudby (tzv. Česká Grammy, dnešní ceny Anděl – pozn. red.) v kategorii dechová, lidová a folklorní hudba. 

Jako prezident Sdružení dechových orchestrů České republiky a šéfredaktor časopisu Naše muzika můžete jistě kvalifikovaně posoudit, jaký je vývoj a trend v tomto žánru?

V. H. Vývojové trendy v dechovce, to je docela složité. Je plno pokusů, ale v současné době je v médiích tak málo dechovky, že posluchači spíš vyhledávají a upřednostňují klasiku, písničky, u kterých si i zazpívají. Především v zahraničí mají ale obrovský úspěch dvě kapely – Gloria Zdeňka Gurského a Kumpanovi muzikanti. Kapely sestavené ze špičkových muzikantů, jejichž repertoár je spíš „akrobatické cvičení“ než klasická dechovka. Nesmírně technicky nároční skladby, kdy na koncertech posluchači nevěřícně kroutí hlavami, co se všechno dá na dechové nástroje zahrát. A v zahraničí není problém, aby na jejich koncerty přišlo tři i čtyři tisíce lidí. To se u nás běžně nestává. Tyto kapely pak snadno sáhnou do repertoáru kapel z oblasti populární hudby a ve skvěle zahraných aranžmá prezentují i tento druh hudby. Něco jiného je to u velkých dechových orchestrů. Ty mají stabilní repertoár, který se moc nemění. Něco jiného je to u orchestrů sestavených z mladých muzikantů. Ti pak hrají různé muzikálové melodie a skladby, které jsou jaksi mladým lidem blíže. Když ale vyjedou do zahraničí, tak přesvědčivě vítězí pochody našich klasiků.

Jaká je podle vás dnes dechová hudba v Čechách? 

V.H.: V minulých letech zaznamenala nebývalou popularitu především v zahraničí. Poslední dobou si i u našich posluchačů získává také stále větší oblibu. A pokud se týká role dechové muziky? Ta je nezaměnitelná. Vždyť dechová muzika, to je naše rodinné stříbro. Možná, že v současnosti je trochu mediálně potlačovaná, ale tak je to se všemi žánry. Jednou je nahoře, podruhé dole. Přece i v pop music a třeba i v country se – i přes záplavu amerických hitů – k lidové muzice také vracejí. Samozřejmě, že záleží na tom, jaké je aranžmá, kdo písničku zahraje a zazpívá, ale když se to povede, většinou pak s kapelou zpívají všichni diváci. A já věřím, že 27. května bude zpívat společně celý park zámku Stránov.  

Po vašem boku figuruje manželka Brigita. Kdy a jak jste se spolu poznali, souviselo to nějak s dechovkou?

V.H. To bylo ještě v Táboře. Byla za svědkyni své kamarádce a já kamarádovi Viliamu Bérešovi. Ten se později stal dvorním skladatelem Krajanky. No a za dva roky nám to oplatili.

B.H. Od roku 1986 bydlíme v Praze a dnes jsem na chalupě, kterou máme po manželově babičce, v Jizerním Vtelně. Tedy já jsem tam nastálo a manžel dojíždí.

V.H. Jako rozený Mladoboleslavák jsem se tak trochu vrátil zpět. Manželka se mimo vedení účetnictví a dalších aktivit kolem Krajanky věnuje i myslivosti. Není to až tak zvykem, ale opravdu je myslivkyní se vším všudy, co k tomu patří. 

Myslivkyně, to není v našich krajích zase až tak obvyklé? 

B.H.  Opravdu není, ale například v mém kurzu, který jsem absolvovala, byla většina žen, či spíše dívek. I nejlepší při zkouškách z myslivosti byla dívka. Já jsem nyní vedená u mysliveckého sdružení Stařechov (Jizerní Vtelno), kde je hospodářem MVDr. Jaroslav Sajdl, který mne k myslivosti přivedl. Myslivost je krásná věc, o které by se dalo povídat dlouho. Já jsem ráda, že mám takového koníčka, jen bohužel díky našim aktivitám nemám tolik času, zvláště v tomto festivalovém období, kdy je v lese to nejkrásnější období. 

Poslední květnovou neděli se chystá další ročník Vtelenské dechparády. Je to pro vás jeden z vrcholů sezóny, proč vůbec dechová přehlídka ve Vtelně?

V.H.: To je vlastně úplně jednoduché. Jak jsem říkal, narodil jsem se v Mladé Boleslavi. V Jizerním Vtelně se narodila moje maminka a v sousedním Krnsku otec. Dnes máme po babičce v Jizerním Vtelně chalupu a tak jsme vlastně tak trochu „domácí“. Maminka hrávala v Jizerním Vtelně divadlo s ochotníky, děda promítal v Krnsku kino a vůbec dříve bylo kulturního vyžití a různých akcí v místě daleko více. Naše snaha od prvního ročníku byla jednoznačná. Opět vrátit do Jizerního Vtelna kulturní dění, aby se lidé sešli, popovídali si, či si jen zazpívali. Myslím si, že se nám to za těch šest let docela podařilo. Faktem je, že v Jizerním Vtelně jsou velice aktivní nohejbalisté. Duší sportovních akcí je Michal Kašpárek, a tak se ve Vtelně pořádají i dva velké nohejbalové turnaje. Letos se začne i s přestavbou výstavbou sportovního areálu. 

B.H.: Určité zkušenosti již máme. Pořádáme ve Středočeském kraji ještě Kněževeskou dechparádu v Kněževsi u Rakovníka a v Praze na Křižíkově fontáně mezinárodní festival české a moravské dechovky s názvem Hrajkapelo, hraj. 23. a 24. června to bude již 16. ročník. Letos ještě v sobotu proběhne i české semifinále soutěže malých dechovek Zlatá křídlovka.  Zajímavostí je pro návštěvníky určitě i to, že během festivalových koncertů, které v Praze začínají vždy ve 13.00 hod., proběhne i produkce Křižíkovy fontány s originální hudbou. Ale zpět ke Vtelenské dechparádě. Jen dodávám, že letos bude 27. května v Jizerním Vtelně v areálu zámku Stránov. 

Jaký bude program celé akce?

V.H.: Začátek nedělního odpoledne je naplánovaný na 14.00 hod., kdy se jako první z pozvaných kapel představí Kyzivátova dechová hudba Libáň. Je to kapela, která působí na Jičínsku, poté zahrají hosté z Moravy, skvělá kapela z Valašských Klobouk Dúbravanka. Přivezou nádherné valašské kroje a krásné valašské písničky. Po nich nastoupí Krajanka se svým novým programem, samozřejmě, že zahraje i své největší hity. A finále bude patřit legendární Budvarce – jedné z našich nejpopulárnějších kapel. 

B.H.: Celý program by se neobešel bez pomoci Obecního úřadu, především starosty Václava Kučery a místostarostky Marie Hukové a samozřejmě našich kamarádů od nás z Jizerního Vtelna. Starají se nejen o technické zázemí celé akce, ale i plno dalších drobných věcí, bez kterých se pořádání takovéto akce neobejde. A za to jim patří naše velké poděkování. 

MILAN FILIP

 
Sdílejte tento článek
  Reklama
 
 
Reklama | Kontakty | O nás | RSS