Vzpomínka na projekt K pramenům Klenice 1. část

Foto: archiv J. Maceška, J. Fidler

Výprava se nabalovala, jak pověstná sněhová koule a dokonce ještě kilometr před pramenem dorazilo několik cyklistů! Nápad oslovil i řadu osobností, jednu jsem nezmínil nikdy, tak tím dnešní řádky opentlím.

Pan Ladislav Špaček (člen prezidentské kanceláře) tehdy v mailu litoval, že se nemůže zúčastnit, zaměstnávala jej povinnost při volbě nejkrásnějších dívek, byl jim jakýmsi školitelem. Slíbil však, že si k prameni z chalupy vyrazí později, pokud jej najde. Mám radost, že Klenice byla následně i v televizi, jsem šťasten, že lidé vzpomínají. Mám tu strouhu ze všech nejraději, je to tím, že jsem ji poznal už v mládí jako rybář. Je navíc věrným odznakem této krajiny. Na první pohled nenápadná, na ten druhý ale mnohdy až neuvěřitelná! Právě to jsem chtěl ukázat ostatním. Bylo tomu zjara pět let, co jsme se dopotáceli pod Nepřívěckou Hůru k předem vyhloubené studánce a označili ji tabulkou. Dnes už tam cesta znovu asi nevede, vůbec to ale nevadí.

Přišly později nabídky na různá větvení toho nápadu, ale krom již zmíněné televize jsem ostatní odmítl. Režisér Bedřich Ludvík k tomu před rokem na besedě v Dolním Bousově řekl, že by ho nikdy nenapadlo, že budou putovat s kamerou říčkou kratší padesáti kilometrů. To byl totiž pro jejich seriál Zpět k pramenům kdysi limit. Klenici jsem k tomu v jakémsi „přídavku“ s jejími 30 kilometry dotlačil zjevným nadšením pro věc.

Několik týdnů po sobě vám nabídneme fotky od dokumentaristů výpravy, Honzy Fidlera a Jaromíra Macešky a přidáme k nim ještě důležitý komentář.   

Vážení čtenáři! Dovolte mi, abych, podobně jako někteří další, popřál i já prospěšného zklidnění našim často tak uspěchaným krokům. Abych připomenul, že otevřená dvířka k vzpomínání nejsou časem ztraceným ani v této super uspěchané době.

Rok, všestranně plodný, přeje všem z Kněžmostu dopisovatel přírody PAVEL KVEREK.