Zvony bez srdcí, srdce bez zvonů

To jsem ještě netušil, že zvony si mne najdou hned o rok později v Solci. Při výměně podlahy kostelní věže jsem pod mocným nánosem opadaného zdiva a holubího trusu narazil na předmět, v kterém jsem po chvíli rozpoznal srdce jednoho z zvonů, uloupených válkou. Pocit to byl nevypravitelný. A po chvíli jsem k objevu dokonce mohl přidat i oba štítky zvonových hlav! V místním tištěném zpravodaji jsem tehdy napsal, že až přijde doba, k nálezu se vrátím a představím jej všem. Za ten čas jsem stačil v solecké kronice nastudovat, že předchozí zvony (rok ulití 1681 a 1833) byly v roce 1917 zrekvírovány vojenskými zřízenci k výrobě děl a jak doloženo jinde, ani jejich následníci válku opakovanou nepřežily.

Stojíme se synem nad výhní, v níž zahříváme před lety nalezené srdce jednoho z těch zvonů. Změkčovat žíháním jej nemusíme, ani překovávat otlaky. Tohle srdce o svůj zvon dávno přišlo a po vyčištění a konzervaci bude připnuto s dobovým štítkem na hrubý dubový plát k vystavení. Dál tak zůstane v chrámu a zájemci jej uvidí hned po Vánocích (26.12. od 18 hodin), kdy v kostele Sousedský klub Solínek pořádá Vánoční zpívání, s účastí vzácného hosta. Před rokem přispěli výtěžkem na opravy vzácných maleb interiéru tamního kostela a naše dílna se rozhodla tímto počinem přispět nyní. Zajeďte si do Solce za libým programem.

Je ta kovařina přeci jen vzrušující řemeslo. Zejména při restaurování, uvážíme-li, že načítaný exponát byl svědkem časů všelikých. A tohle solecké srdce? Vždyť se nestihlo ani pořádně zadýchat! Tak běsy letěly za sebou! Sotva tak nové zvony vyprovodily na cestu doznívající oběti války, už jejich přetavená bronzová těla kdesi znovu mrzačila a zabíjela! Stojíme v ateliéru nad železným srdcem, které pro nepotřebnost kdosi ve věži tehdy ponechal. Vyrvané, prosté naděje. Pak zapadalo prachem, prospalo neuctivý komunismus a procitá do svobody za nově opravenými žaluziemi. Pravda, do svobody deformované chamtivostí i absencí morálky mnohých nových rozhodovatelů, ale přeci jen do svobody svobodné!

A dobrá zpráva nakonec. Prý i s kněžmostským kostelem zůstává ve věži zvonu věrné srdce!

PAVEL & TOMÁŠ KVERKOVI